Co je územní systém ekologické stability ?
Územní systém ekologické stability, dále jen „ÚSES“, je nástroj ochrany a tvorby krajiny k udržení a posílení její ekologické stability, a tím i jejího trvale udržitelného využívání. Je to vzájemně propojená soustava menších i větších území s převahou přírodních a přírodě blízkých biotopů. Ochrana ÚSES je zákonnou povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků a jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí jak vlastníci pozemků, tak i obce a stát.
České pojetí ÚSES jako ekologické sítě je ve světovém měřítku specifické tím, že realizuje nové skladebné části do krajiny, a také podrobným propracováním na tři samostatné, avšak vzájemně propojené úrovně, a to nadregionální, regionální a lokální (místní), podle jejich biogeografického významu v krajině.
Základními skladebnými částmi ÚSES jsou biocentra a biokoridory. Biocentra jsou různě velké plochy v krajině tvořené např. ekologicky hodnotnými lesy, rybníky, loukami, tůněmi, mokřady, rašeliništi, mezemi či remízy, které svým stavem a velikostí umožňují trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
Biokoridory jsou územím liniového tvaru, jako jsou vodní toky, břehové porosty, hřebeny hor či vrchů, pásy lesa, stromořadí, aleje nebo pásy trvalého travního porostu, která umožňují rozhodující části organismů migraci mezi biocentry a vytváří tak z oddělených biocenter síť.
Do lokálního ÚSES patří i tzv. interakční prvky, které mají menší plochu a zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na větší vzdálenosti do okolí.
Proč vytvářet ÚSES?
Skladebné části ÚSES plní celou řadu krajinně ekologických, biologických i estetických funkcí.
Mezi hlavní cíle ÚSES v krajině patří zejména:
- být zdrojem obnovy přirozeného genofondu krajiny
- podporovat ekologickou stabilitu
- podporovat další krajinotvorné funkce a polyfunkční využití krajiny
Benefity ÚSES pro krajinu:
- ekologická stabilizace krajiny ve formě ochrany proti erozi půdy a zadržováním vody v krajině
- zvyšování biodiverzity krajiny (biotopů, druhů rostlin a živočichů)
- zvyšování přírodní a estetické hodnoty krajinného rázu
Ve druhé polovině 20. století byla česká a moravská krajina necitlivě přeměňována, přičemž při kolektivizaci zemědělství vznikaly velké plochy orné půdy a zanikaly různé krajinné prvky. Významně byla také pozměněna dřevinná skladba lesů. Realizací skladebných částí ÚSES dochází k revitalizaci a obnově krajinných prvků a zvyšování její ekologické stability.
Vhodně realizované skladebné části ÚSES vytváří přirozenou ochranu proti vzdušné a vodní erozi. Během přívalových či vytrvalých dešťů dochází na velkých půdních blocích k obrovským ztrátám půdy a živin, které se následně dostávají do vodních toků či rybníků, kde poté sedimentují. Dochází tím ke zhoršování kvality povrchové vody. Na odbahňování vodních toků a rybníků musí být následně vynakládány nemalé finanční prostředky. Jako přirozená protierozní zábrana v krajině přitom nejlépe fungují plochy trvalých travních porostů a různé meze či remízy. Proti vzdušné erozi jsou opět velmi účinné různé remízy či liniové větrolamy.
ÚSES v krajině vždy přispívá ke zvýšení její retenční schopnosti. Soustava přírodních či přírodě blízkých ploch, jimiž mohou být i tůně, rybníky a jezera, zvyšuje zásobu vody v krajině, přičemž je schopna zadržet srážkovou vodu a pozdržet její odtok a snížit tím riziko následných povodní. Přitom dochází zároveň i ke zvýšení rovnováhy místního klimatu. V přírodě blízkých listnatých či smíšených lesích s dobře vyvinutým keřovým i bylinným patrem, které jsou zpravidla součástí ÚSES, dochází k vyšší retenci vody a následně k jejímu postupnějšímu odtoku, než je tomu např. ve stejnověkých smrkových či borových monokulturách.
Skladebné části ÚSES a to zejména biocentra, představují pestrost biotopů pro řadu organismů. V zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině tvoří každá plocha trvalého travního porostu, každá meze, remíz či keřová formace útočiště pro řadu druhů hmyzu, ptáků či savců. V přírodě blízkém lese může trvale žít mnohem více organismů než např. ve smrkové, borové či akátové monokultuře.
ÚSES je primárně určen pro „nečlověky“ avšak jeho existence vytváří krajinu, která má jemnější mozaiku a vyznačuje se větší členitostí a rozmanitostí. Taková krajina má vyšší přírodní i estetickou hodnotu a je rovněž příjemnější i pro vnímání člověka. Funkční skladebné části ÚSES představují rovněž nezanedbatelný potenciál pro sportovní i rekreační využití.
Plánování ÚSES
Konečné vymezení ÚSES je obsaženo v různé podrobnosti v územně plánovací dokumentaci a zohledňuje nejen minimální prostorové parametry a přírodní faktory, ale také aktuální stav krajiny a společenské limity a záměry. ÚSES je v daném území závazný tehdy, když se stane součástí platné územně plánovací dokumentace obce.
ÚSES je povinně zapracován rovněž do plánu společných zařízení při komplexních pozemkových úpravách.
Dokumentaci ÚSES vytvářejí autorizovaní projektanti ÚSES, přičemž mezi základní dokumentaci řadíme tzv. plán ÚSES, který obsahuje zejména zákres skladebných částí, jejich popis, cílové společenstvo a požadavky na využívání, a který by měl být upřesněn na pozemek či parcelu.
Při plánování i při následné realizaci je základní podmínkou zajistit návaznost nově vymezených či realizovaných skladebných částí na okolní ÚSES, propojení s ÚSES na sousedním území (obec, kraj popř. chráněné území), provázanost jednotlivých úrovní ÚSES a dodržování minimálních prostorových parametrů. Je nutné, aby byly respektovány hranice biotopů, hydrických a trofických řad.
U dokumentací musí být legenda s popisy jednotlivých skladebných částí, vždy je třeba vymezit interakční prvky, funkčnost skladebných částí atd.
Pro vlastní realizaci konkrétní skladebné části ÚSES je autorizovaným projektantem zpracován tzv. projekt ÚSES, který obsahuje podrobné informace pro realizaci skladebné části včetně cílového stavu, soupisu prací a rozpočtu.
Realizace ÚSES
Realizaci ÚSES je nutno chápat jako dlouhodobý proces, nikoliv jako jednorázovou akci. Vždy je prioritou realizovat nové skladebné části ÚSES v místech s nízkou stabilitou krajiny.
Založení skladebné části ÚSES spočívá v terénních úpravách, změně hospodaření, výsadbě dřevin, založení travního porostu, v realizaci dočasného oplocení apod.
Následně je nutné o založený biotop dočasně pečovat do doby započetí jeho funkčnosti, jako je pěstební péče o založené porosty, dosadby dřevin či dosévání osiva, odstraňování nežádoucích dřevin, zálivka atd.
U některých typů biotopů je zase nutná každoroční, pravidelně se opakující průběžná péče podmiňující trvalou existenci daného biotopu (kosení luk, pastva, zdravotní zásahy v lesních porostech, likvidace náletových dřevin a nežádoucí bylinné vegetace u stepních lad a na vřesovištích).
Při provádění výsadeb či výsevů je vždy nutné vybírat stanovištně vhodné a geograficky původní druhy dřevin popř. i osiva (pokud je k dispozici).
Jako realizaci ÚSES chápeme i management představující postupnou přeměnu nepůvodních či výrazně pozměněných lesních porostů na přírodě blízký les, což je prováděno postupným odstraňováním nežádoucích druhů dřevin, výsadbou původních druhů, jejich preferováním během růstu a prostorovou i věkovou diferenciací lesních porostů.
Realizaci skladebných částí ÚSES představuje i zakládání vodních biocenter, jako jsou např. tůně či rybníky včetně litorálního (mělkovodního) pásma. Realizace ÚSES může být spojena i s revitalizací vodního toku či s obnovou jeho migrační propustnosti.
Fotogalerie z realizací ÚSES
